Psychoterapie a léčba bolesti zad

08.09.2020

Děkuji za příležitost napsat jednu kapitolu o léčbě bolesti zad psychoterapií do  připravované knihy Všechno, co jste kdy chtěli vědět O BOLESTI ZAD, ale báli jste se zeptat. Alima Martinová

Hlavními autory knihy jsou -  MUDr. Jan Hnízdil a Mgr. Zuzana Baluchová

Všichni jsme z týmu Hnízda zdraví - www.hnizdozdravi.cz 

Alima Martinová       Foto: Luboš J. Marek
Alima Martinová Foto: Luboš J. Marek

Na první dojem se může zdát, že bolest zad souvisí spíš s aktuálním stavem těla. Často si to myslí i klienti, kterým lékaři Hnízda zdraví na první konzultaci doporučí zároveň psychoterapii. Pokud se rozhodnou tento proces buď se mnou nebo s některým z mých kolegů psychoterapeutů vyzkoušet, tak se mě většinou na prvních konzultacích hodně ptají, jak psychoterapeutický proces funguje. Zajímá je také, co mohou udělat pro to, aby se jim dařilo lépe. Začátek spolupráce je tedy hodně o vysvětlování toho, na čem a jak budeme společně s klientem spolupracovat, aby se mu dařilo lépe. 

Co klienta v psychoterapii čeká?

Psychoterapie je podle základní definice léčba rozhovorem. Zní to jednoduše, ale je to trochu složitější. Jde o specifický typ rozhovoru, který se odehrává v rámci psychoterapeutického procesu a trvá různě dlouhou dobu. 

V případě krátkodobé léčby se jedná o zhruba deset sezení, dále je možná střednědobá spolupráce do asi 50 sezení a v případě ještě více konzultací jde pak o dlouhodobou spolupráci s klientem, která může trvat i roky. Neznamená to ovšem, že takový klient má více problémů nebo témat k řešení. Jedná se spíš o lidi, kterým psychoterapeutický proces vyhovuje, pomáhá jim a mají zájem se pravidelně starat o vlastní psychické i fyzické zdraví.

Když chceme, aby se takový proces vůbec rozběhl, tak by mělo setkávání mezi psychoterapeutem a klientem probíhat jednou týdně maximálně za dva týdny. Vše se neodehrává jen na společných konzultacích, klienti pracují na jejich tématech i v období mezi našimi sezeními. 

Řada z nich si dělá chvilky pro přemýšlení, píší si poznámky, co je napadá. Nacházejí si i místa, kde se jim takto nejlépe v klidu pracuje. Klienti mi popisují řadu svých útočišť v okolí Hnízda zdraví, které sídlí v malebném pražském Břevnově, kde si mohou v klidu před nebo po konzultaci sednout třeba někde na lavičce nebo v blízké oblíbené kavárně a dál si o sobě přemýšlet.

Jak dlouho trvá, než psychoterapie "zabere"?

K častým otázkám na začátku celého psychoterapeutického procesu také patří, jak to bude dlouho trvat, než to zabere. S čistým svědomím mohu říct jen to, že to předem nikdy nevíme. Záleží na řadě dalších okolností. Především se jedná o motivaci klienta k práci na jeho emočním prožívá i otevřenost ve sdílení s terapeutem. 

Klíčové je i navázání stabilního psychoterapeutického vztahu mezi ním a mnou. Jedině tak může vzniknout důvěra a bezpečné prostředí pro to, abychom se mohli společně ponořit do hlubin klientovy duše. 

Začínáme většinou tím, že se mnou klienti sdílejí pocity a myšlenky, které je k jejich zpravidla chronické bolesti zad napadají. Často jdeme v jejich příběhu hluboko do minulosti. Mluvíme o tom, kdy bolest zad začala. Popisují mi celý průběh toho, jak potíže pokračovaly. Jde o to, aby lépe porozuměli tomu, co se s jejich tělem a myslí děje.

Na společné cestě do hlubin klientovy duše

Sdílení emocí považuji v psychoterapii za klíčové. Často se lidé v průběhu svých životů setkávají s různými osobními ztrátami, krizemi, vztahovými potížemi nebo jsou vystaveni obrovskému tlaku v práci. Ve všech těchto náročných situacích prožívají celou škálu emocí. Většina z nich mění celkové prostředí v organismu. 

Pokud je člověk navíc v nejbližší době nějakým způsobem neventiluje nebo nesdílí s někým v rámci svých blízkých vztahů, zůstává hluboko usazena v jeho psychice. Někde v jakési jeho osobní Pandořině skříňce se tak třeba celá léta hromadí, co všechno zažil, jak to prožíval, proč to bolelo a co se s ním přitom dělo. Všechno takto zůstává uvnitř psychiky, což považuji za nejvíce nebezpečné.

V případě stresujících zážitků vyvolávají tyto emoce hluboké napětí v celém organismu, bezprostředně i ovlivňují kvalitu dechu člověka. Plíce jako jeden z našich hlavních orgánů dává mozku zprávu, když správně a pravidelně dýcháme, že jsme v pořádku. Ve stavu masivní úzkosti, ve stresu nebo při panické atace ovšem toto odpadá, celý organismus člověka se přepne do nouzového režimu, což má samozřejmě hluboké následky. Projevují se následně mimo jiné různými psychosomatickými bolestmi, přičemž bolest zad patří k těm nejčastějším.

V hlavní roli jsou emoce klienta

Z tohoto důvodu mi správné zacházení se zejména těžkými emocemi přijde jako zcela zásadní. A to je možné se v psychoterapeutickém procesu postupně naučit. S klientem jeho tempem uvolňujeme nezpracované emoce i napětí v organismu, v bezpečném psychoterapeutickém prostoru postupně zpracovává staré potlačené křivdy a traumata. Pracovně tomu říkám, že uklízíme ve skladu, děláme pořádek, co kam patří a co je třeba vyhodit, protože to už k ničemu není.

Hluboko v duši takového člověka vzniká nový a větší prostor, který může využít a nabrat nový směr nebo udělat změny v režimu svého života. Často to přináší i úlevu v léčbě řady psychosomatických bolestí blíže neurčeného původu. Patří k nim také bolest zad. Člověk si zároveň uvědomí, jak je důležité se o sebe starat, v psychoterapii pravidelně pečuje o stav své mysli nebo chcete-li duše, což často přináší i potřebu péče o tělo. Může to přijít i v opačném sledu. 

 K tomu patří i změna životního stylu, což považuji v léčbě bolesti zad za klíčové. Spolu s péčí o nezpracované dynamické emoce, které se uvolňují a odplouvají pryč. Klient se postupně naučí zacházet třeba s vlastním vztekem nebo strachem tak, aby si v rámci možností ještě více neubližoval. Vzniká to přes hlubší porozumění tomu, co je pro něho nejdůležitější.

Někteří moji klienti mluví o větší bolesti zad po těžkém období, ve kterém řeší v rychlém sledu za sebou několik zásadních problémů. Když se ovšem naučí průběžně tyto emoce ventilovat v bezpečném prostoru psychoterapeutického sezení, přináší to obvykle úlevu.

Kdo projde procesem vnitřní změny, najde novou kvalitu života

Ovšem jenom to samotné v léčbě zad nestačí. Je důležité se o sebe starat i fyzicky v rámci fyzioterapie a zařadit nějaký druh pohybové aktivity. Opět je podstatné, aby si člověk vybral něco, co mu dává smysl, baví ho to a zažívá při tom příjemné pocity, které rovněž pomáhají uvolňovat celkové napětí v organismu. 

Mohou to být i obyčejné procházky nebo nějaká forma pravidelného protahování. Psychoterapeutická léčba zad bývá spíše dlouhodobá, zejména to platí u chronických bolestí, kdy stojí před člověkem často výzva ke změnám v jeho životě. 

Nebývá jednoduché je udělat, ale podle mého názoru i zkušeností, mají pak lidé z těchto dalších kroků radost a uznávají, že se jim osobní, časová i finanční investice do vlastního psychoterapeutického procesu vyplatila. 

Ukázka textu Alimy Martinové z připravované knihy Všechno, co jste kdy chtěli vědět O BOLESTI ZAD, ale báli jste se zeptat. Hlavními autory jsou MUDr. Jan Hnízdil a Mgr. Zuzana Baluchová. Kniha vyjde na podzim 2020.